Demoverze digitálního dětství! V jaké době vyrůstají naše děti?

Demoverze digitálního dětství! V jaké době vyrůstají naše děti?

17.05.2021
Diskuzní webinář se zklidňovatelem digidětí a digidospělých Mgr. Janem Kršňákem.

Netráví s tím mobilem nějak moc času? Vždyť u toho pořád sedí ani na něj nesmím  promluvit. Jakmile mu vezmu telefon, začne být hysterický. Zruším připojení k internetu! Dám mu hranice! Dostane zaracha a seberu mu mobil! Je na tom závislý.

Že takového našeptávače v hlavě máte taky!? Říkáte si, my jsme lítali venku, skákali jsme přes gumu, viseli hlavou dolů z klepače. Ano, všechno tohle jsme zažívali před rokem 1991. Od té doby se mnohé změnilo.

„Mezi dvanáctým a sedmnáctým rokem dítěte může rodič zestárnout o třicet let“.

Sam Levenson

Pojďme si dát digi v kostce. V roce 1981 přišel na svět první IBM PC. Motorola v roce 1983 představila svůj první mobilní telefon a v roce 1991 jsme zažili první pokusy o připojení k internetu v ČR. Světe NE-div se! Doba se mění, rosteme a to převážně v digitálních technologiích. Naše děti se narodily do jiné doby, do světa počítačů, chytrých mobilních telefonů, "snepčetů", "instáčů", FB je pro ně přirozeným prostředím. Můžeme s tím jako rodičové, učitelé či dospělí nesouhlasit a klást různé "hranice", ale otázkou zůstává, koho tím vlastně omezujeme a komu tím nejvíc ubližujeme? K tomu si ještě přidejme otázku, zdali lockdown celou situaci ještě nezhoršil?!

Podobných otázek a mnoho dalších zaznělo na webináři s Janem Kršňákem, který se uskutečnil 26.4.2021. Lektor to celé pojal jako takové otevřené diskuzní fórum. Ne nadarmo se mu říká zklidňovatel digidětí a digidospělých. Zmínil například, že „puberťák“ potřebuje, aby mu rodič ukázal, že mu může být partnerem v komunikaci. Je zbytečné se stavět do role kata a nařizovat striktní opatření. Nechme je, důvěřujme jim, oni z toho vyrostou. Situaci neviděl jen optimisticky.  Neopomněl nástrahy sociálních sítí a jejich dopad na děti.

Pokud jste tento webinář nestihli zaregistrovat, škoda! Účastníci, kteří ze začátku byli nervózní a mysleli, že mají opravdu problém, odcházeli s pocitem klidu. Na co bychom se ale měli zaměřit je fakt, že naše děti přicházejí o schopnost umět projevit emoce. Učme je to! Neobviňujme je, naslouchejme jim, buďme pro ně oporou a ne rozhodčími.

Realizační tým projektu MAP ORP Jeseník II